8. Den
A když nastal osmý den, nastala potopa…nebo tak nějak to je v knihách, co nikdy nikdo nečet. Nám potopa nenastala, ale vody je všude kolem dost. Jednak poprchává, a jednak na vodě točíme. Kamera je na raftu, a protože nikdo z nás není zrovna vodák, máme lehce problém ji udržet tam, kde potřebujeme. Půl dne topíme Čerta (je tu samozřejmě kaskadér, kdyby něco), padá do vody a škrabe se z ní ven pořád dokola, kostymérky a maskérky mají co dělat. Jezírko je spíš bahenní koupel, než jezírko a čert chudák smrdí jak bolavá noha. Paruka se donekonečna pere, ale jen tak to z ní nikdo asi nedostane.
A jako poslední dny, pořád čekáme na slunce. Pak točíme v jeskyni (kaolínová), hrozně daleko od základny, jsme nervózní nejen z těch mraků, ale i hlady.
Na konci dne si uděláme výpravu do jeskyně, zíráme na systém chodeb, je toho snad desítky kilometrů. Kupodivu se nám podařilo se tam nezamotat a všichni se najdeme a sejdeme. Zítra likvidace a pozítří manévry přesunu karavany lásky z jihu Čech na jih Moravy.
